Po necelých dvou týdnech výuky čekalo studenty z 3. B zpestření v podobě tematické exkurze „Po stopách Jaroslava Haška“. Mgr. Hana Nováková Sonnková spolu s Mgr. Barborou Bitomskou zajistily vskutku bohatý a také zábavný program.
Brzy ráno se všichni rozloučili s naší milovanou školou a nastoupili do autobusu, který řídil mile vyhlížející šofér. Když se dostavil i poslední opozdilec, vyjeli jsme vstříc Vysočině. Po cestě delší než všichni, včetně zamlklého řidiče, očekávali, jsme dojeli do Kutné Hory. Zpočátku se zdálo, že nejžádanějším místem budou kutnohorské toalety, ty se však brzy vylidnily po neočekávaném útoku zákeřné včely na paní Bitomskou. Po rychlé první pomoci na alergickou reakci, jsme se mohli všichni zchladit v těžebním dole. V bílých pláštích a helmách jsme prošli temnými mokrými prostory kutnohorského podzemí. Na povrchu nás pak čekal mírný teplotní šok a pěti lodní gotická katedrála – chrám sv. Barbory. Majestátní stavba nás okouzlila, není divu, že je na seznamu památek UNESCO. Další zastávkou byl Sedlec, pyšnící se také katedrálou a neobvyklým místem, totiž kostnicí. V podvečerních hodinách jsme dojeli do Lipnice nad Sázavou, kde jsme byli ubytováni v malebném rustikálním hostinci s výhledem na hrad.
Druhý den, všichni nabití energií, jsme vyrazili na prohlídku samotné Lipnice. Začali jsme hradem, kde nás po malém zpoždění seznámil pan průvodce s hradní historií. Při běžných prohlídkách hradů a zámků vás průvodce doprovází po celou dobu prohlídky, v Lipnici to ale mají jinak. Dostali jsme letáčky a dobrodružství mohlo začít, když jsme se vydali objevovat zákoutí hradu sami. Nesmíme panu průvodci ale upřít varování o jisté pasti na důchodce – točitých schodech na hradní věži. Naneštěstí se smůla držela paní Bitomské zuby nehty a při pádu z oněch osudných schodů si vymkla pouze kotník. Vrátila se tedy do hostince a zbytek dne musela trávit v nemocnici. My ostatní jsme měli možnost si prohlédnout památník Jaroslava Haška s jeho hrobem a získat tak spoustu nových zajímavých informací. Následoval chutný oběd a krátký odpočinek, po kterém jsme se vydali do Číhoště. Tam jsme navštívili kostel, kde se koncem roku 1949 měl odehrát zázrak, kdy se při mši pohnul kříž. Nynější farář nám vyprávěl o páteru Josefu Toufarovi, který byl mučením StB dohnán k přiznání, že křížem při mši manipuloval, na následky mučení poté zemřel a stal se tak jednou z obětí komunistické zvůle. Následovala cesta ke geometrickému středu naší republiky, kam nás doprovázel roztomilý pejsek. Střed republiky je, jak jsme zjistili, velmi vyhledávané místo, asi pro jeho mystičnost a klid. Jeden z jeho návštěvníků se pokoušel splynout se zemí pomocí podivné meditace, kterou nevyrušilo ani naše fotografování u „středu“.
Když nás pan řidič úspěšně dovezl zpět do Lipnice, kde už na nás čekala paní Bitomská se sádrou, vyrazili jsme do tamního lesa. Tato část exkurze byla obzvlášť zábavná pro paní Sonnkovou, když jí byly nalezeny voňavé hříbky, které si s širokým úsměvem očistila a vzala domů. Velice spokojená se svým úlovkem nás pak vedla od rtů k uchu – Národním památníkem odposlechu. Ve šťastném duchu se nesl i celý zbytek večera, když opomeneme mokré podzimní počasí. Největší radost nám udělaly pracovní listy, které jsme od paní Sonnkové dostali.
Pršelo celou noc i ráno, my si ale chmurným počasím nenechali zkazit náladu a započali poslední den naší exkurze, která pokračovala v Havlíčkově Brodu. Tam jsme navštívili rodný dům Karla Havlíčka Borovského a rozšířili si naše znalosti z hodin češtiny. Vrcholem exkurze byl kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Další z památek UNESCO, která nám vyrazila dech. Po krásné prohlídce jsme se rozloučili se Žďárem nad Sázavou a vypravili se domů. Cestu, která se o pár hodin protáhla, jsme si oživili zpěvem. Musím říct, že i když to byla cesta poněkud drastická – někdy nám bylo díky pochybné klimatizaci příliš zima, na některé z nás dokonce v autobuse tekla voda, tak se paní Sonnková osvědčila nejen jako učitelka, ale i jako schopná navigátorka, a dokonce správně změřila most, pod který jsme se s autobusem skoro nevešli – tak to pan řidič nakonec dokázal a dorazili jsme v pořádku před gymnázium, po kterém se nám velmi stýskalo.
autorka článku: Natálie Šindelářová, 3.B