,,I když většinu života žiju v Česku a sama se cítím být Češkou, mám jeden blízkovýchodní zvyk – když se rozjedu, jsem těžko k umlčení." Těmito slovy začala 8. března beseda s českou redaktorkou a moderátorkou afghánského původu Fatimou Rahimi.
Hned z počátku besedy jsme se mohli dozvědět, jak a proč se utíká z Talibánem ovládaného Herátu, jak probíhá cesta i proč se Fatimina rodina nedostala do Německa a zůstala v Česku.
Problematika Blízkého východu tím nebyla zdaleka vyčerpána, Fatima s ní má totiž nejen osobní zkušenosti, ale afghánské či iránské politice a společnosti se věnuje novinářsky ve svých článcích pro Deníku Referendum.
Ve své žurnalistické práci se také zaměřuje na společnost ve střední Evropě. Spolu s reportérkou Petrou Dvořákovou sepsala sérii investigativních reportáží Normalizace nenávisti o extrémní pravici u nás, na Slovensku nebo v Německu. V rámci reportáží neváhala tato drobná Peršanka vyrazit například na koncerty extrémně pravicových skupin či mluvit s bývalými i stále aktivními neonacisty.
Fatima se věnuje také tématice mediální gramotnosti a mediální výchovy. Toto téma vyvolalo řadu reakcí mezi studenty i přítomnými učitelkami, což jen potvrdilo aktuálnost a potřebu se touto problematikou dál intenzivněji zaobírat.
Beseda nezaujala jen studenty a učitele, ale také samotnou Fatimu. Vedle aktivních reakcí posluchačů a posluchaček to prý také bylo dáno geniem loci chemické posluchárny, ve které kdysi přednášel například Václav Klaus ml. či obědem ve školní jídelně, který ji intenzivně připomněl její středoškolská léta.
Autor příspěvku: Matěj Kolář
Foto: Jakub Domes