Znovu jsme se úspěšně adaptovali

Naše třída je spolu sice už pátým rokem, přesto jsme byli velmi rádi za možnost zúčastnit se znovu adaptačního kurzu, vyzkoušet si tak spoustu zajímavých aktivit, ještě více poznat své spolužáky a prohloubit již existující přátelství. Vhod nám to přišlo také proto, že jsme část loňského školního roku strávili díky koronaviru doma a přišli jsme o třídní zájezd i výlet. A co nás všechno čekalo?

Dne 7. 9. se naše třída 5. A vypravila autobusem do kempu Vítkov – Podhradí. Přímo do kempu samotného jsme se dostali po skupinkách, ve kterých jsme plnili úkoly na několika stanovištích. Při příchodu už na nás čekala 1. B, třída, se kterou jsme strávili zbytek adapťáku.

První aktivitou naší třídy bylo ověření si znalostí v oblasti abecedy a spolužáků, když jsme se měli podle našich křestních jmen seřadit od A do Z na místních značně mokrých a klouzavých kládách, aniž bychom ovšem slezli.

Následně jsme vyplnili dotazník (každý sám o sobě), měli jsme oběd a šli jsme na asi nejrozsáhlejší hru tohoto dne, což bylo lanové bludiště v lese, vyhrabávání šifer a jejich luštění. 1. B si vedla o poznání lépe než my co se dosažení šifer týče, naše třída se málem prokopala do středu Země, než jsme je konečně našli. Toho dne jsme se ještě vydali do okolních lesů nasbírat dříví na oheň, který měl proběhnout další den.

Večer jsme se vžili do Heleny Kellerové, ženy, jež bylo od útlého dětství slepá, hluchá i němá. Šlo o zajímavě propracovanou aktivitu, o které ovšem nemůžeme víc prozradit.

Do půlnoci probíhala „chatková shromáždění“, většina z nás prospala několik následujících hodin.

Druhý den naší akce tedy začal snídaní v půl deváté. Následovalo scrabble, při kterém jsme pro písmena běhali, abychom to neměli příliš snadné. Dalším bodem programu bylo „lidské tělo“, hra, při které se běhalo na různá stanoviště a za všelijaké úkoly či otázky se sbíraly jednotlivé tělesné soustavy. Cílem hry bylo zkompletovat co nejvíce těl.

Odpoledne jsme 4 skupiny – 2 z 5. A a 2 z 1. B – prošli velmi rychlým vojenským výcvikem, abychom si každý zachránili svého vojína Ryana. Za mě velmi temná hra, jelikož jsem od začátku až do konce, tedy přes 3 hodiny, byla slepým vojákem, jež navíc přišel v průběhu záchranné akce o ruku, a byl tedy závislý na ostatních (slovy autorky). Já jsem byl zástupcem kapitána, pracoval jsem s mapou a ke konci jsem přišel pro změnu o nohu (slovy autora). Všechny Ryany jsme zachránili, i když nás to stálo hodně úsilí, nervů, energie i končetin.

Večer proběhl slíbený táborák včetně již obligátního opékání a kvalitní hudby. Později se lidi přesunuli do chatek a začala opět probíhat „chatková shromáždění“.

Poslední den začal ve stejný čas jako ten předchozí (i když někteří byli ochotni vstát i v 6 hodin). Poslední velkou adapťákovou hrou byly Zámořské objevy, vylepšená verze hry pro nás již dobře známé.

Po obědě jsme všichni vyplnili zpětnou vazbu a byl čas odjet. Za nás to byla velmi povedená akce a určitě bychom si ji dali znovu. Tímto moc děkujeme všem pořadatelům!

Marie Janovská a Vašek Orlík (5.A)