Naše země existuje v určité podobě zhruba jedno století, dějiny českého národa jsou ale mnohem starší. To stejné se dá říct i o Ukrajině. Jen s tím rozdílem, že současná Ukrajina během toho století získala úplnou samostatnost v podstatě na pouhých třicet let. A co ta zbylá období? Šlo o nekončící boj za svobodu jazyka, kultury a národa. Ukrajinci vždy věřili, že jim někdo pomůže, ať už to bylo carské Rusko, Rakousko-Uhersko, Sovětský svaz, nebo dokonce i hitlerovské Německo.
Ano, Ukrajinci byli tak zoufalí ve svém snažení, že uvěřili nacistickému Německu, že jim pomůže se zbavit stalinského Ruska a některých mocenských snah Polska. Není se čemu divit, že zašli tak daleko, protože v důsledku špatného hospodaření Sovětského svazu a odvozu základních potravin z Ukrajiny zemřelo na Stalinův příkaz následkem hladomoru skoro 5 milionů Ukrajinců. Proto je zcela pochopitelné, když uvěřili tomu, že své životní podmínky mohou zlepšit, když budou bojovat proti Stalinovi. A to je právě věc, kterou jim Vladimír Putin neustále předhazuje – že za války kolaborovali s Němci. Nicméně to, že v jednotkách wehrmachtu bojovaly tisíce etnických Rusů samozřejmě z Putinových úst nikdy neuslyšíte. Touha mít vlastní stát se rozplynula ke konci 2. světové války, když si hranice ve střední a východní Evropě Stalin namaloval, jak se mu zachtělo.
Na obhajobu Ukrajinců a jejich postoje v počátcích 2. světové válce je třeba vzít v potaz, že při následném osvobozování Evropy v letech 1944 a 45, jich padlo mnohem více než Britů, Američanů a Francouzů za celou dohromady. Ukrajinci bojovali také za naši svobodu. Nikdy nekončící touhy Ruska o ovládnutí území Ukrajiny dovedly Vladimíra Putina až k současné situaci, které předcházela rozsáhlá ruská dezinformační kampaň, jež zasáhla podstatnou část světa. V právě probíhající nespravedlivé válce zůstávají Ukrajinci stále osamoceni. Evropa se pomalu probouzí ze zlého snu, který se stal realitou. Obrovská vlna solidarity národů Evropy je nádhernou věcí, ale sami Evropané, zvyklí na vysoký životní standard a státní suverenitu, nemohou pořád pochopit, jak je možné se tak dlouho bránit proti tak mocnému nepříteli. Evropské státy proto reagují alespoň zaváděním co nejtvrdších protiruských sankcí a posílají materiální i finanční pomoc Ukrajině. Bude to ale stačit?
Ruská snaha o ovládnutí Ukrajiny je útokem proti svobodě a demokracii, je to boj totalitního režimu proti hodnotám celého západního světa, protože jasně vidíme, že pro obyvatele Ukrajiny je ztráta života méně významnou věcí než ztráta cti a svobody. Ovládnutím Ukrajiny Putinem by se Ukrajincům vytratila naděje na lepší život. Sami bychom si měli uvědomit, jaké to bylo u nás v letech 1938 nebo 1968, kdy jsme zůstali sami a nikdo nám nepomohl. Je to podobné situaci, kdy vidíme, že je napaden někdo slabší a my jen přihlížíme. Uvědomujeme si, že není v naší moci, abychom se postavili vojensky proti tankům, ale jsme národ, který se umí spojit, být solidární a houževnatý. Jsme národ, který zná hodnotu svobody a demokracie.
Věřím, že najdeme tisíce způsobů, jak přispět v boji za nezcizitelná práva slabšího a utiskovanějšího.
Autor obrázku: Rob984, ByStaJ. Licence: CCAA v4.