Ahoj Mendláci,
posíláme Vám první zdravici z Macaa. Pro ty, kdo to ještě neví, basketbalový tým naší školy postoupil na Mistrovství světa středních škol v basketbalu, které se koná v Macau v Číně od 22. 6. – 3. 7. 2024.
Po dlouhé cestě, kdy jsme se nohama dotkli i půdy Tchaj-wanu, v jeho hlavním městě Tchaj-pej, jsme konečně v Macau. Po prvních hodinách pobytu zde, kdy jsme si prošli město na vlastní pěst, jsme se akreditovali na univerzitě, ubytovali na kolejích a konečně dospali velmi zdlouhavou cestu. Následně jsme ochutnali výborný oběd a neméně podařenou večeři v krásném prostředí. Zdejší menzy jsou opravdu přepychové. Lidé jsou zde nesmírně ochotní a nápomocní. Nicméně pociťujeme, že se zde očekává přísná disciplína a striktní dodržování všech pravidel. A to v míře, na kterou v naší republice nejsme zvyklí. Například pro nás platí zákaz vycházení z kolejí po 22. hodině. A noční klid trvá až do 9. do rána. U vstupu do každé budovy je bezpečnostní brána a u ní stojí minimálně 2 uniformovaní hlídači. U některých budov je třeba zapsat se do knihy návštěv a uvést důvod vstupu.
Areál univerzity je impozantně rozlehlý a krásně udržovaný. Univerzitní budovy nejeví žádné známky opotřebení. Místní flóra je neuvěřitelně zelená vzhledem k horku, které zde panuje. Teplota zatím neklesla pod 30 stupňů a spolu s vysokou vlhkostí vzduchu vytváří velmi ubíjející vedro. Ale navzdory tomu se všechna zeleň vzorně zelená. Protože ale studenti mají prázdniny, je campus liduprázdný. Necelá tisícovka účastníků mistrovství se zde v prostorách koncipovaných pro desítky tisíc studentů úplně ztratí. Obrázky prázdných cest z univerzitního campusu vám proto po právu budou připadat jako město duchů.
Je to tady tak trochu jiná Čína. I když se můžeme pohybovat po areálu univerzity, kde chceme, na každé jídlo, meeting či zápas nás doprovází náš oficiální přidělený doprovod, kterému musíme časy všech odchodů nahlásit. Nicméně, když jsme se po malém nedorozumění vydali bez něj, nikdo nám hlavu neutrhl. Ale o hlavu našeho doprovodu jsme se trochu obávali. Jakmile nás dostihl, tvářil se lehce vyděšeně, pořád někam volal a psal si zprávy, asi s nadřízenými, podle toho, o kolik více než obvykle, se potil. V porovnání s týmy z latinské Ameriky jsme ale pořád velmi spořádaný kolektiv. Vypadá to, že svobodu našeho pohybu omezovat přímo nechtějí, ale zároveň nás chtějí mít pořád pod docela přísnou kontrolou.
I přes přísný režim a disciplínu můžeme bez problémů platit našimi platebními kartami. V campusu je obchodní dům, má 3 patra s eskalátory s řadou restaurací, služeb a středně velký supermarket. Nakoupit se dá cokoliv, co k životu potřebujete. Své pobočky zde má mnoho světových gastronomických firem, které známe i u nás.
Zklamala nás rychlost zdejší WiFi, která je velmi tristní. Ale na druhou stranu, oproti pevninské Číně, lze používat jakákoliv aplikace a veškeré internetové stránky, které jsme potřebovali, jsou také přístupné. Důvodem proč dosah Wi-Fi je místy dost omezený je možná přímé sousedství hranice campusu s hranicí s pevninskou Čínou. Ta je vidět přímo z okna našich pokojů. Oddělena vysokou zdí s ostnatým drátem, a ještě odděleno vodním příkopem. A za příkopem sedí v budce celník a celý den na svůj úsek zdi hledí.
Náš tým už dovršuje přípravy na svého prvního soupeře na turnaji.Včera večer jsme si dali první neoficiální trénink na venkovním osvětleném hřišti. I přes večerní hodinu panovala teplota pořád kolem 30–ti stupňů Celsia a z kluků během tréninku tekl pot proudem. Ale v porovnání s denní teplotou to byl chládek. Ráno po snídani nás čekal první oficiální trénink v hale. Pro představu, jak je tu o nás pečováno, po celou dobu tréninku seděli u hřiště 2 zdravotníci, oficiální fotograf a několik ostatních organizátorů. A to byl jen trénink jednoho týmu. Zítra v 10 hodin místního času nás čeká první zápas. Utkáme se s Belgií. V Česku budou 4 hodiny ráno. Kdo by si chtěl přivstat a vidět náš zápas, přikládám QR kód na místní TV živý přenos.
Z Macaa Vás zdraví Martin Kuček s týmem