Ve středu 9. 11. 2019 odbilo přesně 5:00 a my, studenti 5.A a 4.B, jsme započali naši výpravu do pevnosti Terezín. I přes počáteční nesnáze, kdy některým studentům činilo problém se vzbudit, jsme nakonec úspěšně vyjeli z Opavy.
Za doprovodu písniček „milé holky Hanky Zagorové“ jsme nakonec šťastně dorazili před Magdeburská kasárna, kde jsme byli ubytováni.
Hned nato nás čekala úvodní přednáška o celém komplexu – historie Terezína od jeho vybudování Josefem II. až po temnou dobu, kdy plnil funkci židovského ghetta za 2. světové války. Dokonce jsme měli i možnost zhlédnout dochovanou část z propagandistického filmu, který zde Němci právě za dob ghetta natočili.
Následně nás čekala poutavá prohlídka Muzea ghetta, které se dnes nachází v budově bývalé městské školy. Ukázky časopisu Vedem, který psal mladý student s přáteli, byly velmi obdivuhodné a hodně vypovídaly o „všedním“ životě v ghettu. Měli jsme možnost vidět také modlitebnu a mansardu, která byla objevena až počátkem 90. let 20. století. Dále jsme se s průvodkyní prošli městem a náročný den jsme zakončili filmem Poslední motýl. Dojemný příběh pařížského umělce zatčeného gestapem nenechal jedno oko suché.
Druhý den jsme vyrazili na prohlídku Magdeburských kasáren, kolumbária, obřadní místnosti a ústřední márnice. Informace a příběhy o hrozném osudu lidí vězněných v Terezíně nám vyvolávaly mrazení v zádech. Věřili byste, že kvůli příšerným životním podmínkám nakonec ostatky více než 22 000 lidí, které se sem na pohřebiště nevešly, skončily v papírových urnách a byly vysypány do protékající Ohře?
Velmi zajímavá byla také aktivita, při níž jsme byli rozděleni do skupin a mohli jsme si vyzkoušet práci s dobovými dokumenty, fotografiemi a různými informačními materiály, díky nimž jsme „restaurovali“ životní příběh některých obyvatelů ghetta.
Hradby, které Terezín střeží, mají, jak jsme zjistili, velmi zajímavé vnitřní prostory. A my měli tu možnost si je projít s lucernami v ruce. V úzkých podzemních chodbách se člověk bez doprovodu zkušené osoby velmi snadno ztratí, což poznala část našich spolužáků, kteří projevili v hradebních katakombách zhoršenou schopnost orientace. Naštěstí vše dobře dopadlo a my se všichni sešli na projekcí filmu Vyšší princip.
V pátek jsme zavítali do Malé pevnosti (proslulé jako věznice) na druhém břehu Ohře a na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je být namačkáni v jedné malé cele v 50 lidech. Prošli jsme si s průvodcem pevnost, káznice, zhlédli zajímavé výstavy týkající se nejen minulosti spjaté s holocaustem, ale také dobou dřívější (v Malé pevnosti zemřel G. Princip, který spáchal sarajevský atentát).
Posledním bodem našeho programu se stala poutavá beseda s paní RNDr. Michaelou Vidlákovou, jež přežila hrůzy Terezína (spolu s rodiči zde přežila 3 válečné roky). Poučila nás, že i drobnosti mnohdy mohou zachránit a jakou roli v životě člověka může sehrát shoda šťastných náhod.
A tak jsme obohaceni o plno nových vědomostí zakončili pobyt Terezíně, projeli kolem hory Říp a nakoupili dýně, kvůli kterým neváhala paní Sonnková zastavit celý autobus.
Julie Bogdány 5.A
Natálie Šindelářová 4.B