Na začátku školního roku jsme se všichni žáci prvních ročníků zúčastnili adaptačního kurzu v autokempu Podhradí. Po celé tři dny pro nás byly připraveny zajímavé a zábavné aktivity, které stmelily kolektiv a jako třídy nás sblížily. Vyzkoušeli jsme si spoustu nových věcí, které byly občas náročné, ale rozhodně nás obohatily novými zkušenostmi. Ve všech aktivitách jsme pracovali ve vytvořených týmech tak, abychom podpořili vzájemnou komunikaci a dokázali efektivně spolupracovat. Se vším jsme si dokázali poradit a u toho se i pobavit. Vhodně zvolené místo pro konání tohoto kurzu a pěkné počasí přispělo k umocnění příjemné atmosféry v souladu s malebnou přírodou.
A co na to říkají ostatní účastníci?
,,Jak to tak bývá, adaptační kurz je jednou z akcí, na které v životě asi nezapomeneme, proto jsem ráda, že náš adapťák byl přesně takový, jaký byl. Zpěv, hry, aktivity náročné na fyzičku, ale hlavně ty vzpomínky, na které budeme za pár let vzpomínat. Některé možná byly trochu emotivní, ale o to víc se mi vryly do paměti, už se těším na to, jak se k tomu jednou ve čtvrťáku budeme vracet."
,,Tak adapťák se mi hodně líbil, byly tam aktivity fyzické, ale i na logiku, takže si tam každý mohl najít to, co ho baví, obecně mě program zaujal, myslím si, že nás to se třídou pomohlo dosti sblížit."
,,Na adaptační kurz jsem se ze začátku upřímně moc netěšila, ale nakonec jsem si ho moc užila. Všechny ty hry byly krásně propracované, a i když byli někteří organizátoři přísnější, tak to jen pomohlo, více jsme se seznámili, přežili jsme všelijaké situace, domlouvali jsme se jako tým a zjistili, kdo v čem vyniká. Prostě jsme zažili něco, na co se nedá zapomenout."
,,Bavilo mě hrát Ryana, protože to opravdu stmelí lidi a líbilo se mi, že to stejné hráli studenti před několika lety. Přijde mi to jako hezká tradice.’’
,,Náš adaptační kurz byl za mne opravdu hodně povedený. Organizace byla super, program vymyšlený skvěle a lokace taky moc pěkná. Myslím, že každý si na adapťáku našel svůj oblíbený okamžik, na který bude za pár let na maturitním večírku rád s kamarády vzpomínat."
Na závěr bych chtěla moc poděkovat všem organizátorům za všechno, co pro nás vymysleli a zorganizovali, díky nim jsme si začátek naší cesty na Mendelově gymnáziu náramně užili a budeme na to dlouho vzpomínat.
Autorka příspěvku: Magdaléna Jarkulischová a žáci 1. C
A tady je ta slíbená báseň
Bylo ráno, neděle,
vstávejte všichni z postele.
Dneska se vyspávat nebude,
na adapťák se pojede.
Sešli jsme se před Mendlákem,
máme batoh se spacákem.
V Podhradí jsme vystoupili,
skupinky si vytvořili.
Plnili jsme úkoly, do kempu se dostali.
Mozky, ty nám potrápili,
šifry jsme však vyluštili.
Oči nám pak zavázali,
abychom se poznávali.
V noci byla trochu zima,
Chatky, ty však byly prima.
To jsme ještě netušili,
co si pro nás připravili.
Do lesa jsme se vydali,
Ryana jsme hledali.
Ztráceli jsme končetiny,
nikdo nemohl být líný.
Náročný den to ale byl,
táborák to však zachránil.
Hned ráno, když jsme se probudili,
do lesa nás vypustili.
Lodě se z nás staly
a rychle jsme utíkali.
Pirátům se vyhýbáme,
body rychle nasbíráme.
Po posledním obědě,
autobus pro nás přijede.
Do školy se nám moc nechtělo,
učení ale volalo.
Navzájem jsme se poznali,
dokonale se adaptovali.
Budeme spolu čtyři roky,
je to celkem dost,
adapťák to byl nejlepší,
děkujeme moc!!!
Autorka příspěvku: Tereza Mlčochová, 1.D